Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
4
Lezecké podmínky:
Skály suché,
lezení povoleno!

Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Archiv aktualit serveru hruboskalsko.cz (2005)
2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020,

  PF 2006
  Sezóna na umelé stene
  Blahoprejeme !
  Neplatici
  PRÍSPEVKY NA ROK 2006
  ORIENTACNÍ ZÁVOD
  Skalák pro lezení uzavren !
  Orientacní závod pražských horolezcu
  Vzpomínkové setkání
  Výcvik zimního lezení
  Rekord denního poctu návštev serveru hruboskalsko.cz prekonán!
  Zavírání Skaláku 2005
  
  Další desítka v Drackách
  Meteora 2005
  
  80. výrocí prvovýstupu na Taktovku
  Prachovská 24
  Detský den 2005
  
  Zemrel Slavoš JIRENA
  Skalní muž
  Skalní muž 2005
  Meteora 2005
  Inzerce
  Snímek družice METEOSAT
  Vypnutí ikony 'Pekná cesta' v Evidenci cest Hruboskalska
  Stále ješte hnízdej ...
  Filmový festival v Jicíne
  Nekolik 'zelených' poznámek (2.vydání)
  HNÍZDENÍ POŠTOLEK !
  Nová ikona pro zrušené cesty !
  Ztráty a nálezy
  Jirka Novák oslavil šedesátku (2. vydání)
  Najdete se ?
  Doplneny fotogalerie k jarním zájezdum do Francie.
  Otvírání Skaláku 2005
  Otvírání Skaláku 2005
  Uskutecnil se oddílový zájezd na Kozelku.
  Oddílový zájezd na Kozelku
  Sezóna ve Skaláku zacala
  Zimní sezona na stene
  Valná hromada CHS
  Situace v oblasti
  Nové kapitoly v sekci Metodické materiály (2.vyd)
  51.rocník Zlatého cepínu (2.vydání)
  Evidence cest naplnena (4. vydání)
  Výrocní schuze TJ Ceský Ráj
  Schuze správcu oblastí
  Poslední verze Pravidel
  Probehla schuze VK Hruboskalsko
  Hospoda na Koupáku je otevrena
  Lavina !!! Nový záznam v sekci Metodické materiály
  Výzva k zaslání Protokolu o prvovýstupech !
  60. výrocí popravy J. Smitka a bratru Chlumových
  Zimní sezóna na stene v hale TSC Turnov
  Koupák bude !
  Meteora- 6.díl
  Meteora- 5.díl
  Meteora- 4.díl
  Pruvodce Klokocí na webu
Meteora- 4.díl
Fauna a flóra
Asi se mnou budete souhlasit, že focení ruzné havete a kytek patrí k tomu zajímavejšímu. Co se týká tvorstva, jde o jakousi formu moderního lovu. A v naší squadre to platilo beze zbytku. Debaty o tom, kdo vystopuje první kudlanku, škorpióna apod. patrilo k casté náplni vecerních posezení.
Výhodou bylo, že k tomu Zdenek dokázal ihned podat vycerpávající výklad. Tím já však posloužit nemohu, protože jsem všechny knihy o zvíratech neuvážene pred vojnou prodal. No, holt nebylo na vlak a hostinec. Tak to vezmu alespon strucne.

Fauna
Pred rozmachem turismu byly jediným zdrojem obživy všeliké formy zemedelství. Barák, který není obklopen ruznými štekajícími, mnoukajícími, mecícími, hýkajícími aj. hlídaci byste zde hledali asi marne.


Spoustu oslu znám i u nás v Turnove, zde si však kupodivu zachovaly puvodní podobu.

(zs) Když pominu to, že osli "rostou" nejenom v Turnove, ale i v celé malé ceské kotline, tak bylo zajímavé sledovat, k cemu že jsou osli vlastne ve vsi chovaní. Celou dobu jsem tohoto chudáka, uvázaného na 2m lane u pekne trnitého akátu, sledoval co a jak. Každé ráno prišel jeho majitel ci pasák (ono se to nepozná), hodil mu hrst sena a dal mu napít vody z PVC kýble ... a to bylo vše ! Pak si ho celý den nikdo ani nevšiml, až zase další den ráno mu donesli seno a tak dál dokola. Žádné zaprahání, žádné ježdení, nic. Spíše to vypadá, že je živen pouze jako rodinný inventár. Když už 300 let dozadu meli v rodine osla, tak ho prece musíme mít i my ! Ješte me napadá, že by to mohla být cílená atrakce pro lidi v kempu, kterí to mají v cene. Osel totiž nekolikrát za noc zcela nezrízene rval, hýkal a kejhal, jako by byl v posledním tažení ! A to prece mají turisti rádi, protože v cesku ci sasku nic takového není, takže za pár "ojríku" super exotika! No nejedte tam znovu ...



To srážka s bejkem cestou do skal tolik rozptýlení neprinese.

(zs) Místní skot byl vyhublý až hruza. To když u nás vidím kravku, to je neco jiného. Pekne zakulacená, samé mlíko, jen sednout a podojit. Ostatne, jestli hubené a kostnaté nebo pekne zakulacené, tak to je otázka vkusu. Osobne mám radši pekne zakulacené ...



Zamíríte-li do západního sektoru, garantuji Vám, že na nejaké kozy narazíte.

(zs) Gomi píše, že to jsou kozy, ale moc bych za to nedal, že to jsou ovce. Tuhle jsem v televizi zahlédl neco jako kozy, štíhlé na vysokých nohách s pekné dlouhými, dozadu zahnutými ružky a hlasatel ucitelsky presvedcivým tónem tvrdil, že tyto ovce (!) jsou obdivuhodné, jak dokáží šplhat po príkrých stráních. Jasne že to nebyly ovce, ale kozy! V televizi už jim je úplne jedno co plkají, jen aby si u nich nekdo objednal reklamu a meli zase co utrácet. U Gomiho si nikdo reklamu neobjedná a utrácí jen to, co si sám v potu tváre vydelá, takže se jen obycejne spletl ... nebo se pletu já ?


Setkání s druhy, jejichž rozmnožování clovek nemá pod kontrolou, je vždy zajímavejší. Radost z vystopování kopulujících sarancat mne trochu zmírnil fakt, že jim tento proces, jak jsem se docetl, trvá dvanáct hodin. Uáu.

(zs) "Dvojzvíre" je krásné téma ! Když byly naše deti malé a nekde venku jsme videli (jak jen bych to rekl slušne) kopulující živocichy, tak hned co to je, co to delají, jé podívej, on na ni jezdí ! Tehdy me napadlo dvojzvíre a bylo to vyrešeno ! Ale jen na pár let, dnes jsem jim za blbce, protože vždyt šuk... jak cervení psi za komínem. Inu, lhát se nemá.


Tento Pytlík, jméno už jsem pochopitelne zapomnel, na mne zapusobil svým vytrceným zadkem. To proste u nás nemáme.

(zs) To není Pytlík, ale velký druh drabcíka. Místní hmyz je typický tím, že zde žijí velmi velké formy. Tento drabcík mel pres 2cm a to už je porádne velký brouk. Dá se tu najít i velký dravý strevlík z rodu Carabus (krásné jméno, až z nej jde strach), který merí i 5 cm ! Ostatne dobre rostlé samicky místních kudlanek mely i pres 10 cm ! Jsou to všechno dravci, kterí loví vše co se hýbe. "Býložravé" druhy, jako treba v cesku velmi hojní kovaríci (to jsou ti, co na dlani dlouho delají mrtvého brouka a pak nejednou lup a už jsou v ... pryc), zde vubec nenajdete. Duvod je prostý, moc toho tu neroste a to co roste bud brzy uschne nebo to není k jídlu.


Tady už jsem pana domácího nezastihl.





Želvu jsme meli možnost spatrit jenom jednou za zájezd.

(zs) Jde o želvu žlutohnedou, která je zde velmi hojná. To, že ji Gomi videl jen jednou, bude spíše tím, že chodí zásadne po ceste a to nejlépe asfaltové. Jsou krásné, velké a prekvapive rychlé. Když jsem si ji chtel vyfotit pekne zblízka, musel jsem si ji nohou pridržet a zaostrit, když jsem z ní pak nohu sundal, mel jsem jen 2 sekundy na to, abych zmácnul spoušt.




Na tohoto chlapáka jsem, priznám se, nenarazil, ale musel jsem si ho pod kamenem najít sám.

(zs) Škorpioni jsou nocní lovci, kterí den preckávají pod vetšími kameny. Je jich zde mnoho druhu, od malých milimetrových až po velké peticentimetrové. A protože my jsme vecery a noci trávili v místních koralnách, nálevnách ci podobne, tak abychom si je mohli vyfotit, tak jsme je ve dne museli hledat pracným odvalováním kamenu. Ale dlouho to netrvalo ...



O to vetší prekvapení nám uštedrila tato, asi 80cm dlouhá, zmije ružkatá. Válela se znudená pod západní stenou Zvonu a to Vám garantuji, sandály jsem od té doby nemel na noze.

(zs) Drabcíci, kudlanky, štíri - to je vše v pohode. Zmije ružkatá, to je ovšem jiné kafe ! Lezli jsem všichni na Glock, na vršku pokecali, pokoukali, zapsali a zacali slanovat. Byly to 3 poctivé 50m slanení, pekne v kolmém, paráda. Dole jsme zabalili a že pujdeme ovcí/kozí pesinou na velkou cestu a pak do kempu. Šel jsem po ovcí/kozí stezce první, na cestu jsem moc nekoukal, spíš kde co lítá a najednou za mnou volá Pižva, at se vrátím, že tam neco je. Tak jsem se kousek vrátil a pres pešinu, kterou jsem pred minutou bezstarostne šel naboso v pantoflích, ležela pekne vykrmená zmije ružkatá ! Mela dobrých 80 cm délky a tlustá byla urcite 5 cm. Jeji ochranné zbarvení fungovalo spolehlive, na první pohled to byl kus uschlého klacku. Byl jsem z toho ponekud prepadlý, protože vím, že za urcitých okolností je její kousnutí smrtelné. Její jed je mnohem silnejší než jed zmije obecné a když by byla dlouho hladová a mela velkou zásobu jedu, pak by to byl opravdu velký problém. Fotili jsme ji ze všech úhlu, celu dobu se ani nehla. Až nám to bylo divné, tak jsem do ni dlouhým, velmi dlouhým klackem štouchli a to nám ukázala, že je živá až moc a zmizela v roští behem pár vterin. Brr. Od té doby žádné sandály, ale minimálne tenisky botasky a radeji dlouhé pevné kalhoty.


O kousek dál se na skále vyhrívala (asi zrovna trávila svého samce) parádní kudlanka.





(zs) Kudlanka nábožná, u nás velmi vzácná a to jen v jižních regionech, ale presto ji každý žák zná. Traduje se, jak s oblibou žere samecka od hlavy, který však stále ješte druhou polovinou tela zurive kopuluje. Pikantní, jen si nejsem zcela jist, zda je to pravda. Na horním obrázku je velká zelená samicka, na dolním pak menší, nenápadne zbarvený samecek. Velikostne to neodpovídá, samicka má okolo 10 cm, samecek je mnohem menší, maximálne tak do 3-4 centimetru.


k tomu z údolí Plakestal žábu



a co víc, sladkovodního kraba (ani jsem netušil, že neco takového existuje).

(zs) Ta žába je celkem bežný skokan zelený, ale ten sladkovodní krab, to je rarita ! A protože krab se tam nedostane migrací nebo vzduchem jako semeno v trusu ptáku nebo na korbe nákladáku, tak tam bude silná populace, schopná se rozmnožovat a dlouhodobe území obývat. Možnost, že tento 15 cm kousek není místní, ale utekl mnichum z talíre, resp.z kuchyne, jsme hned zamítli. Jednak by asi neprežil pád ze skály a jednak mniši nevypadali, že by museli jíst kraby, to spíše humry nebo langusty.

Na záver snad mohu pridat výcet živocichu, které jsme potkali pri výstupu ve spáre Talweg na Kastrakiturm VII.


Na 2. štandu meli hnízdo kavky, postupne jich sem nalétávaly desítky. Pri mém pobytu však z neho vykoukl jen nejaký hlodavec.

Obrovské netopýry ve spáre o dvacet metru výš jsem bohužel nevyfotil. Místo je VII- a mel jsem tam docela jiné starosti.


Jediného zástupce hub, kterého jsme za dobu zájezdu spatrili, byla bedla. Protože by to na smaženici nedalo, nechali jsme ji na míste.

(zs) V roce 2003 jsme ale nasbírali celou igelitku hlav velkých bedel a smažili jsme je víku od ešusu na olivovém oleji. Po pravde receno, nic moc, navíc nám bylo težko z olivového prepáleného oleje. Takže je opravdu lepší pokušení odolat, nechat stát, prípadne vyfotit a jít zase dál.





Flóra



Se znalostí rostlin jsem na tom ješte hur. Bezpecne poznám (kdoví jestli) pouze tabák (na ten mám závislost) a obilí (na to mám pro zmenu alergii). Vše ostatní je pro mne „to zelený s tím cerveným“ apod. Mohu však prísahat, že to, co tam roste, od nás neznám.

Vetšina rostlin je v Meteore k naší nelibosti ozbrojena trním. Nejlépe by o tom mohl povyprávet spolulezec Stanley, který dorazil pod nástup méne frekventované cesty na Pixari tak zrízen, že jsem se chtel zacít rozhlížet, dá-li se tam dát neco sóliko. Holt kratasy a sandály na boso nejsou tím pravým orechovým.



Tohle píchá.




A tohle taky. A pritom bych to videl na dub.


Vždyt ksakru ty žaludy vypadají stejne jako ve Skaláku.


Vylezete-li z takového trní, je radost, když se objevíte na takovéto loucce. Smula jen, že ta po deseti metrech koncí a zas hurá do bodlácí (hele ono se to rýmuje).


Strom? V pozadí každopádne veže východního sektoru Johanneskopf a Johanneskegel.


Tohle žalud není, to poznám, a k jídlu to taky nebylo.


Tohle byl první sympatický strom, který nepíchal.


A takovýhle mel parádní listy. Kdyby jste ho hledali, od nej se nastupuje Traumpfeiler.




Další strom z kategorie hodných. V lesíkách techto obrostlých kreatur je tma i ve dne. Není to platan, Zdenku?

Drevina, která Vás v Meteore provází na každém kroku je brectan (to znám, to máme na zahrade).


Tenhle visí na Nonnewandu (východní sektor) a byl zvláštní tím, že nad svým rustem ztratil kontrolu a odtrhl se od steny. Na jiných místech lze spatrit exempláre plazící se do výše mnoha desítek metru.


Toto monstrum jsem si interne nazval Adéla a pri sestupu od Heiliger Geist jich bylo nekolik.


První setkání s kytkama jsme zažili hned v kempu. Vedle stanu nám rostl trs ocúnu ( to vpredu- to vzadu je Stanley).


Když jsme však dolezli na vrchol Doupanifelsu, byl jimi vršek doslova posetý.


Tato parádnice rostla prímo na nástupu Hartetestu.


U tohoto si nejsem latinským názvem zcela jist, tak to radši psát nebudu. Pokud se však dobre pamatuji, pronikave to vonelo. Nebo by to musela být ta vedle. Fakt už nevím.


Techto kvetin tam kvetlo spousta a vždy v tech nejtemnejších kroviskách. To nepotrebují žádné svetlo?



Touto trávou je posedlé návrší Marmaro pod Pixari. Dokonalé slamenky.


Takže: botanici a zoologové nevešte hlavu. Nepredstavuji prumerný vzorek ceské populace a když se tato látka brala ve škole, mel jsem chripku (anebo jsem byl ve Žlebu?)

Možná tam Zdenku dopiš jak se to všechno jmenuje, treba se príšte polepším.

Príšte už bude neco o lezení, tam se cítím trochu pevnejší.


"Jan Evangelista" Gomi, 18. XII.04


TJ Český ráj
431 historických fotek

Foto: Kapelník - Jeschkeho stena VII., Jirí Mašek, cca 1962 (foto B. Svatoš)

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2020
kontakt: Zdeněk Strnad
Jimmy