|
|
| Archiv aktualit serveru hruboskalsko.cz (2008) |
2005,
2006,
2007,
2008,
2009,
2010,
2011,
2012,
2013,
2014,
2015,
2016,
2017,
|
J.Kukla: Životopis Rudolfa Hankeho
Rudolf Hanke je natolik zajímavá osoba, tak jsem se rozhodl sepsat to, co o tomto člověku vím. Informace jsem čerpal z fotokopií osobních dokumentů, výpovědí svědků, článků, lezeckých průvodců a z jeho autobiografického románu Steile Pfade.
Rudolf Hanke
Vynikající horolezec své doby se narodil 28. března 1903 v Labské Stráni (dům čp. 51). S kamarádem jako malí kluci zkoušeli lézt ve skalách pod Labskou Strání. Své první horolezecké lano získali za brigádu, v hostinci u vyhlídky Belvedér. Lano zde prý zůstalo po saských lezcích, kteří jej po bujaré oslavě zastavili, protože neměli čím zaplatit zkonzumovaný alkohol.
Rudolf už od mládí neměl lehký život. Pocházel z velmi chudých poměrů a často musel spíše než lezecké výstupy řešit problém, kde sežene nějakou obživu. Když mu však zbylo trochu času, trávil ho ve skalách. Ve svých dvaceti letech vystoupil z církve a stal se bezvěrcem, v neděli nechodil do kostela a mohl jediný volný pracovní den věnovat lezení. Své první prvovýstupy začal uskutečňovat, když mu bylo 22 let. Postupně se také setkal s ostatními horolezci a hlavně pak s Herbertem Köckritzem, rodákem z Hermsdorfu u Bielatalu, s kterým založili SBKV (Sasko – Český horolezecký klub). Spolu uskutečnili zřejmě svůj nejslavnější prvovýstup – Starou cestu na Taktovku v Hruboskalsku. Monumentální pískovcová jehla se v té době zdála nedosažitelná a i dnes má cesta klasifikaci VIIb, což byl tehdy špičkový výkon. Podle svého oddílu ji pojmenovali SBKV Nadel (Jehla SBKV), název se ale neujal. Taktovka však nebyla jedinou věží, na kterou udělal Rudolf Hanke v Hruboskalsku Prvovýstup. Dalším známým výstupem je třeba Jeschkeho stěna na Kapelníka za VIIa. Cestu vylezl střídavě s Erichem Jeschkem v roce 1934. To byl jeden z jeho posledních známých prvovýstupů.
Přispíval také do saského horolezeckého časopisu Berg Frei, kde například napsal článek o jeskyních v pískovci, které dobře znal z okolí Labské Stráně. Jeden čas si přivydělával tak, že dělal v místních jeskyních průvodce.
V třicátých letech se účastnil kolportace politické, protifašistické literatury přes hranice do Německa. Za tuto činnost byl v červnu 1932 zatčen českými úřady a vězněn v Litoměřicích, aniž by mu bylo sděleno obvinění. Na protest proti tomu zahájil hladovku. Jeho případ se dostane dokonce 23.2. 1933 na program 197. schůze senátu ČSR. Díky tomuto věznění nestihne účast na plánované expedici do Kavkazu. V činnosti však pokračuje i po propuštění. Po připojení Sudet k Říši je několikrát vyslýchán na gestapu, ale nikdy mu nebude nic prokázáno. Přesto se jako politicky nespolehlivý musí každý týden ohlašovat na úřadovně děčínského gestapa. V době války pracuje jako pumpař u benzínové pumpy v Podmoklech, která stávala v místech dnešního hotelu Grand. Zde plní funkci důležité spojky pro místní odboj.
Jako antifašista má možnost po válce zůstat v ČSR, ale přesto odchází do Německa. Žije v městě Tambach–Dietharz, více jak 300 kilometrů od Děčína. V roce 1960 mu vychází v Berlínském nakladatelství autobiografický román Steile Pfade (Strmé stezky), v němž popisuje svůj předválečný osud, život v Labské Stráni, ale také bídu v dobách ekonomické krize a pozdější boj s fašismem.
Na sklonku života ho touha po rodném kraji přivádí do Labského údolí naposledy. Dne 14.3. 1976 je jeho tělo nalezeno v blízkosti masivu Skleněný vrch. Výpis z knihy úmrtí hovoří stručně „Podle pitevního nálezu se jedná o otravu barbiturany DN 967.“ Rudolf Hanke ve věku nedožitých 73 let definitivně spojuje svůj život se zdejším krajem.
|
|
|
Foto: Milan Meier, Grand Capucin, 1967.
| Fulltext vyhledávání v článcích: |
|
