Dnes uplynulo presne 40 roku ode dne, kdy na Skalašském pilíri (Špik-Julky) tragicky zahynul muj první spolulezec a obrovský kamarád Václav "Brok" Skoupý. Lezli tehdy s Honzou Džurbanem z UL v rámci zájezdu Sportturistu. Dodnes presne nevíme, co se tam stalo, mnoho se tehdy mlžilo a nikdo je ani moc nehledal. Nalezeni byli za 3 týdny nemeckým turistou pri sledování steny dalekohledem. Já jsem tehdy delal psychotesty a s Brokem jsem odjet nemohl.

Seznámili jsme se na sklonku roku 1970 a zpocátku jsme tvorili trojici s Karlem "Henry" Soukeníkem. Ten však nemel tolik casu a chuti jako my, a tak jsme denne vyjíždeli na mém fichtlu za lezením. Brok bral jen težké cesty, velmi rychle se mnou i s jinými prelezl mnoho nejtežších Cihulových cest ve Skaláku, protože Joska byl jeho jediný vzor. Udelali jsme radu prvních prelezu (napr. cest od Ládi Sochora)...Stihli jsme ješte nekolikrát Tatry a to už bylo v dobe, kdy se mezi jeho partáky objevili Joska Rakoncaj, Jirka Janiš, Jošcík a další. Proste Brok mel jednoznacne našlápnuto mezi ty nejlepší lezce v republice.

Prvovýstupy jsme spolu udelali jen dva, ale ten druhý stál za to. Cesta Na rozloucenou na Zlatou vyhlídku má dodnes jen asi 3 prelezy, je lámavá a nejištená. Delali jsme ji 2.6.1972 a ten den odpoledne jsme stáli cestnou stráž na otevírání symbolického cintorinu na Nekonecné. Tam jsme si rekli, že bychom tam cedulku nikdy mít nechteli.

Za 7 týdnu bylo vše jinak. Já jsem musel cestu Nedelní seance (puvodní název) prejmenovat na cestu Na rozloucenou a na Nekonecné pribyla další cedulka. Za deset let jsem se Zdenkem Musílkem udelal na Staropramen Výrocní cestu, venovanou také Brokovi. Dodnes na neho rád vzpomínám a i dnes mu na míste posledního odpocinku zapálím svícku.

Libor Cech