Zcela mimo lezeckou pozornost byla 5.kvetna  slavnostne pokrtena kniha od J.Urbana Tenkrát v ráji. Román o Joskovi Smítkovi. I když se nejadná o litareturu faktu tak jsem si,  postižen badatelskou historií o Skaláku,  knihu hned koupil a pres víkend precetl....

A muj komentár: "Ješte že se toho Joska nedožil!"

V dnešní dobe žijí pouze dva horolezci, kterí se s Joskou ve skalách potkali a meli možnost s ním zažít pár chvil - Bohumil Svatoš a Drahoš Machan. A i Drahoš z této knihy nebyl nijak nadšen.

Témer všichni kamarádi, kterí dramatické události, o nichž se „román“ zminuje, jsou již na onom svete. Proto spolecenské povedomí o výjimecnosti Smítka u mladší a soucasné generaci horolezcu muže být knihou Tenkrát v ráji, a zejména pak predpokládaným filmovým zpracováním v pojetí autora Josefa Urbana, silne odkloneno od toho, co opravdu bylo a jaký Joska byl. Konkrétne v knize použitá jména osob, na než si dosud mnozí horolezci pamatují a také nekteré faktické a všeobecné tradované momenty príbehu, moje obavy jedine posilují. 

Príbeh Josefa Smítka je  bytostne spojen s mým mládím ve Skaláku, že bych mohl na papír uvést desítky kritických pripomínek k obsahu. To však není treba a také není zámerem mého hodnocení, i když nekterá upresnení by kvalitu knihy zvýšilo.

Milenecký vztah Josky a Vlasty Štáflové byl zajisté všeobecne známý a možná i hodný literárního zpracování. Vlasta byla mimorádne krásná a pritažlivá žena a jejich vekový rozdíl byl považován za absurditu, avšak nebyl v žádném prípade Smítkovou hlavní životní událostí.  Osou Smítkova krátkého  života byl silne levicový filozofický životní názor , který spolu bratry Karlem a Václavem  Chlumovými, Chroustem – Procházkou, Fifanem - Vodhánelem a dalšími kamarády vytvárely mezi mladými lidmi v Turnove všeobecné uznávanou sílu. Byl to neodmyslitelný a  nesmiritelný  odpor k nemecké okupaci a nemeckému živlu. Protesty a nenávist k hitlerjugend  se u nich projevovali  fyzicky již pred válkou. Ten pak ve válce smeroval k cíleným akcím sabotáží proti okupacní mocnosti. Bohužel, nezkušenost, duverivovost a prílišná neopatrnost prozradila tyto zámery a privedla mladé horolezce k tragickému konci.  

Tento kruciální životní rys v knize Urbana chybí zcela a naopak se do príbehu príliš násilne a nelogicky montuje vazba na nemecké horolezce. Ke kritice tohoto výpadku antinemeckého vztahu musím priradit zcela mne neznámou vazbu na ruského partyzána Vasilije. (Na prelomu let 1944 – 45 pred Smítkovým zatcením ve Skaláku ruský voják nemohl být. To se stalo až po „pochodu smrti“ Ceským rájem asi v únoru 1945. Nekolik zbehlých ruských zajatcu a utecencu ze SNP se ukrývalo v lese u Holubova-Kopicova statku.)

Zcela chybí nezpochybnitelná aktivita Josefa Smítka pri zavádení „porádku“ ve Skaláku. Byl iniciátorem prípravy horolezeckého pruvodce, popisu a zmapování skal a jeho „zednická“ cinnost se zdaleka neomezovala jenom na vytloukání nadbytecných  kruhu. Za jeho velikou zásluhu musíme uvést  výchovu další generace pískovcových lezcu z Turnovska. Patrí k nim napr. Kujan – Janku,, Alik - Graf, Rišik Karoušek a další. Hrde se hlásím, že jsem i já   také patril ke skupine „mašovských“ lezeckých mrnat, které takto také Joska prvne nazval, považovali Smítka za Pánaboha lezení. 

V padesátých létech o živote a významu Josefa Smítka vyšla práce tehdejšího predsedy horolezeckého svazu Štyrzy „Kamarád ze skal“. Tato útlá brožovaná knížka je v soucasné dobe nekterými horolezci, kterí válku nezažili, kritizována za urcitou poplatnost tehdejší dobe. I kdyby se dalo nalézt urcité zrnko pravdy na této kritice, byla to nesporne záslužná práce, která patrí do kategorie dobré literatury faktu a stala se po dlouhá léta uznávaným zdrojem informací o skutecném živote Josefa Smítka. Popis z pera Štyrzy šíreji a objektivneji popisuje situaci kolem událostí , které se behem války udály ve Skaláku než príbeh  v knize Josefa Urbana Tenkrát v ráji." 

... toliko tedy Drahoš Machan.