Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

23. 1. 2018
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Archiv aktualit serveru hruboskalsko.cz (2016)
2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017,

  Památce nadšeného horolezce a dobrého cloveka - Jaroslav Kysela 29.4.1930 - 6.2.2012.
  Nový balícek od CHS
  Výrocí Skaláku - Prukopnický cin
  Družba s LKP v Chamonix
  Krest kalendáre AKTUALIZACE
  Made in Skalák - Lezecký kalendár na rok 2017
  Lezení na stene
  Kolekce fotografií Milana Meiera
  ZAVÍRÁNÍ SKALÁKU
  POVL 30.9. - 2.10.2016 - Setkání prátel lezení po vlastním.
  ŠKOLENÍ OSAZOVÁNÍ JIŠTENÍ
  Prachovská 24 hodinovka
  SKALÁCKÝ DUATLON a detský beh ,,SKALÁCKÉ PRAMENY
  Den duhy - detský den 2016
  Skalní muž - 2. aktualizace
  P.R.A.C.H.T.E.L.
  Zapisování Prvovýstupu
  Norsko - Setesdal
  Skalní muž 2016
  Století turnovského skautingu
  Meteora 2016
  Horolezecký festival Ceský ráj 17.-19.6.2016
  Hovada mezi hovady – výlet do Cochama.
  Bretislav Slávek Vorel
  Zápis z jednání OVK hruboskalsko
  CDP - Ctitelé dobrého piva
  Schuze OVK a správcu oblastí
  Tradicní jarní zájezd
  Otvírání Skaláku 2016
  Kapellmeister-Kapelník
  Výrocní schuze TJ Ceský Ráj
Družba s LKP v Chamonix

No, safra, v pátek svátek a výzva od Natálky abych nekam jel! No paráda, jen behem nedele, pondelka sehnat nekoho kdo by nekam na prodlouženej víkend jel, nejlépe trochu promrznout na hory, když už jsem ten písek letos odpískal. Hm.. to bude asi porádnej oríšek a tak lehce otukávám v nedeli, ale v pondelí rozjíždím pátrací akci naplno a zjištuji, že Ústecáci jedou do Chamonix a prípadne by se mnou jeli ve trech, ale samo že lépe ve ctyrech.. telefonáty pomalu berou konce a nikdo z TJ Ceský ráj nejede, jedinej Héda je nalomen a kdybych prý nikoho nesehnal tak by prý teda pri nejhorším jel, ale že už neco má.. Ale všechny pochyby vyvrátí jeden telefon do LKP, konkrétne Pepardovi, který hnedle že by jel! Dokonce poslední strašák v podobe služebky kamsi do Cíny behem pondelka neprichází tak je jasno. Jedem na dvojnásobne prodloužený víkend do Šamonic!

Ve ctvrtek, s 2 hodinovým zpoždením presedneme k Pavlovi a Leninovi do jejich snehobílé T4 a frcíme si to na lanovku s nejvetším prevýšením na svete ci co. Aigulle di Midi – snad se hnedle nepobluju, to by bylo teda entrée. Prirítíme se tam nekedy k ránu pred pátou v osm ráno už soukáme naše snehobílé zadky do goretexu. Kurva, lanovka za bezmála 60 eurácku prekvapí, ale slunícko svítí a obloha modrá jako z katalogu potvrzuje predpoved, že by takto melo bejt furt. Jedeme hore!

Blití se nekoná, dokonce ani není nijako jinak ouvej a tak po nezbyté fotodokumentaci valíme dolu na ledovec, kde roztácíme svoje pohybové ústrojí a míríme s Pepardem na první cíl. Kdysi dávno jsem na ct2 videl dokument o Rébuffatovi a že jedna jeho z hlavních prekrásných linek vede na Midi – tož co to nezkusit. Pepard však jest trochu v obavách, že hlásí -15 až -19°C a že zmrznem, ale na slunku je hodne pres nulu a ta síla! Jdeme na to. Stena vypadá nádherne a snehu free, jen sem tam v nejaké té škvíre se to belá, ale to pude beztak oblízt. První dýlku jdu já, je tam od pohledu více snehu a štand na snehové polici, ale pak už to je cistý, to se lehce pretrpí. Krásná 4+ spárka v šamonický žule nejvyšší jakosti a dokonce suchou bosou nohou stojím sic trochu nekomfortne schoulen na prvním štandu pod previsem v drepící poloze, tak abych se vyhnul snehovému fleku. No to je paráda! Crux dýlku leze Pepa, bohužel na nej nevidím a jen slyším, že ho jeho poslední predpulnocní lezení moc nerozlezlo a forma je ta tam. Ale dává to cajkove a já si tu prstovou nádheru starou presne 60 let taky vychutnám – pohorkám všechna cest! My ale mažeme v lezkách a co víc ani nemrzneme. Sice to byla poslední cistá bezsnehová dýlka, ale slunko pere a vítr nefouká. Lezení stále super krásné provonené vyhrabováním snehu nebo oddtátého ledu ze spárek. Casem došlo i na zkamenelení prstu nebo i na nejveselejší okamžik dne, teda alespon pro mne, ale Pepard se taky nakonec dosti nasmál, a to když dolezl na jeden štand  s tím, že mu pri oblékání ponožek jedna spadla, ale že to je stejne jedno bo mu strašne mrznou obe nohy, a že tu spáru ctyr pluskové obtížnosti hákoval posouváním friendu a odstupováním patama po kraji spáry, ale že to za chvíli prejde.. No to sem priznal že to prejde, ale varoval jsem ho, že to bude ješte mnohem horší a pak že lála, na což mi odvetil, že už to horší bejt nemuže (byl poprvé v horách nepocítaje jedny Ta3) a po chvíli, kdy mu prý vnitrne stékaly malé krupeje slz radosti, že ta pekelná bolest už pomalu pomíjí a horoucí teplo se mu žene do chodidel, priznal že to bylo trochu horší nežli když prilezl.. Lezeme dále a poslední dve zajímavosti. Lezecká: asi ctyri tempa v žábe lemované ledem z každé strany, což kvitujeme, neb ani jeden nemáme rádi lezení za pesti a druhá živocišná: dole pod nástupem se Kafky perou a jedna zustala ležet na ledovci kousek od našich batožinek s jasnou stopou krve ci cehosi za sebou, ty jo takhle se poprat, slušný.. Poslední dýlku nelezeme a slanujem po 4,5 hodinách super žulové jízdy dolu. Dáváme si caj a nadávám na Kafky Krafky že mi sežraly 600g orechový závin, ješte že jsme jeli tou lanovkou, zas tak až to nebolí. Zabalíme cajky a deme ke klukum, kterí mají stan postavený prímo pod bivakem Cosmic, ale nejprv že ješte omrknem tu Kafku co leží pod hankem. No ty gadžo veru krev, a opatrne jdu s hulkou namírenou proti tomu tvoru netvoru pro jistotu co kdyby! Né!!! No to snad né, houby znetvorená kafka, ale muj pytlík se všema tycinkovýma dobrutkama na celej vejlet! Ty cuby to vytáhly z batohu a rozklovaly do poslední sušenecky. Tohle teda zabolelo! Pytlík drobu beru sebou pro prípad, že by tam byla alespon jedna celá opomenutá mnamka.

Kluci byli na obhlídce cesty Modica Noury pod Mont Blanc du Tacul, hodka a pul nástup a dve zpet a prej podmínky snad docela dobrý, ríkali jim jakýsi Kanadani, co zde jsou na dovolence a lezli levý žlab Gabarrou-Albinoni. Lehaj do stanu a narizujou hodinky na ctvrtou ráno, no doprdele, to je morálka! My kopeme díru pro muj mega stan. Pohodicka, ale se západem slunce se zvedá vítr a tak se stavba trochu komplikuje, až to vypadá tak, že Pepard musí držet vnitrní stan a já ješte dokopávám tankový záhrab a snažím se nacvaknout tropiko. Vítr nepekne v poryvech a najednou šup a stan se válí cca 5 metru od nás. V nás se probudí praveké šelmy a dvojitým skokem oba zaléháme odnesený stan až to praskne. Jedna tycka kaputo a cca 5 der v tropiku, no kurva to sme mohli oplakat, ale naštestí americká páska spravuje nejvetší škubu a tejpka na prsty tycku. Na druhý pokus už stan pretropikujeme a snehové límce zaházíme pro jistotu trojitou vrstvou snehu, jistota je jistota. Povedené usínání korunuji propíchnutím nafukovacky a tak noci neprobehnou dle standardu hotelu Hilton.

Ráno v pul devátý jsou kluci prekvapive fuc a tak my dumáme co s pekne nacatým dnem. Na nebi modrý plech a žlutý mozol, super. Snídáme a obedváme, spravujeme nejaký veci. V jedenáct vyrážíme. Cíl je petidýlkový mix kousek od kluku lezoucí Modicu, to aby jim nebylo smutno. Bohužel, nebo práve naštestí, asi po skoro pulhodine pochodu si Pepard vzpomene, že nevzal lano, a tak zatímco já si užívám výhledu na Petit Dru, Verte, Les Droites, Jorases a Zub, tak se Pepa pekne projde do stanu a zpet. Ok, pokracujeme, ale meníme plány. Nikam dolu nejdem a míríme si to na Triangle du Tacul, bo se zdá, že z vytipované cesty Goulotte Perroux slanují frantíci a mohlo by tam bejt volno, a nebo že pudem Direttissimu, ale nastupovat 600m cestu v jednu odpoledne je zrejme trochu blbost, ale myšlenka je síla hybnosti. Okukujeme taky osm výkonných žabožroutu jak si to drajtulují v previslé cásti Trianglu. Nakonec míríme pod Goulotte Perroux a je tam jen jedna dvojka na druhým štandu, slušný náskok, dem do toho! Popis nemáme, ale nepotrebujeme, deme po rozmydlené rampe pres nekolik malých prevísku až k prvnímu štandu. Led co se neláme a firn co drží – no takovédhlecty podmínky neznám! Než Pepard ke mne doleze, tak se do naší cesty nakýbluje z prava nejaký další žrouti žabí a ješte k tomu ve trech – pešek. Pepard odlézá a ceká ho od pohledu slušná zkouška ohnem, bo cepíny po skále v živote neštrachal a tady si v melké spárce jistojiste pekne poštuchá. Ale nejdrív se nad námi strhne slanovací peklo! První dvojka dolezla ctvrtou dýlku a slanuje, mezitím první z druhé trojice také dolézá na ctvrtý štand a k prekvapení taky slanuje a tak tam pul hodiny slušne mrznem, ale cesta je jen naše!! Paráda! Pepard se vyložene proplíží nehlubokým zárezem a šine si to hore. Trochu me prekvapuje, že ho nevidím a že led neustále padá zleva oblézaného butráku, když predtím padaly zmrzlé pozdravy zprava a po case se vše vysvetluje – lano se vrací a Pepard zrizuje štand nad melkou spárkou. Lezení veru delicious s hroty macek odloženými na malých rímsách, s dobrým jištením – super! Od Pepy razím vzhuru do záverecného koutku. Procvakávám tretí štand a sem zvedav co mi ten suchý koutek prinese. Ocekávání naplneno. Do tretiny po ledovém splazu, poté šup do jeskynky na boku, tam se prezbrojit, tzn. cepoše na sedák, rukavice dol a ruce do tuty žáby jíž cca. pet, šest metru hore, zaháknout cepínek do tuty hnízda a dalšího tuty hnízda a tak dále až ke štandu! Krása, dle pruvodce M1 (cesta Goulotte des allemands) a jak správne Pepard poznamenal, že by nerad poznal jak vypadá M2.. Finýto! Cigárko po západu slunce a šupky dupky varit dobroty, zítra si s klukama prohazujeme cíle.

No, ve ctyri nevstáváme, navíc se posunuje cas a tak panují rozbroje na kolikátou že máme dát toho budíka.. rešíme to tipem a vstáváme dobre, za rozbresku stojíme pod stenou – snežnice zkrátily nástupovou dobu na polovic! Stena v žlutém hávu prímo láká k nakouknutí a s vervou jdeme do teho. Na prvních 300m se jistí pouze cca 20m led a pak tradá na križovatce doprava do Modicy, ale i ten Gabarrou nevypadá vubec zle. Soubežne to dovalíme do pule druhé dýlky, kdy mi dojdou jistítka a tak se uvelebím na skobovaném štandu. Podmínky vypadají ledove, sic možná méne, ale parádní kvality. Pepard se kolem me proseká a mírí na nerezový štand, kterýma je to tu vybaveno. Lezení víceméne konstantní obtížnosti. Každá dýlka v sobe skrývala nejaké veselosti. Ne moc jištený ledový koutek, dýlka skoro kolmýho ledu, kde se muselo veru premýšlet jak se to poleze, prevísek po prachovým snehu a záverecný komínek s glazurkou, kde se lezlo komínovým stylem, což nám bylo vyradeno klukama, jenže bez informace kdy, a tak jsme tento styl aplikovali na trech místech. Celkove super lezení trochu obtížnejší nežli sme cekali, parádní výhledy, tuty štandy a prijatelná dýlka – no místní populárka! Slanení se trochu protáhlo, ale i tak cas dobrý 6,5 hodky hore a 2 dolu. Pod stenou posbíráme poztrácené krámy, dáme rec s frantíkama, co lezli žlab Gabarroua, veceri, cigárko a za svitu luny docházíme ke stanu, kde nás již pár hodin vyhlížejí kluci.. Cestou sem ješte stihl ochutnat francouzskou domácí pálenici z jakýchsi oranžových plodu, co rostou v horách – trochu jako naše becherovka, akoráte že ta jejich má oranžovou barvu. Zavarit a spát a spát a spát!

Ráno furt nádherne, to snad není možný! To sme teda museli bejt hodný! Balíme stany a vyrážíme na lanovku jen tak v tricku a stejne je vedro. Dole se odmeníme cerstvou bagetkou a pivem z pod Mont Blancu, jenž vyhrálo nejakou World Beer Award a dá se ríct, že rozhodne nebylo dobrý, ale pivko s etiketou Mont Blancu se holt musí ochutnat!

 

(pachatel se nepodepsal, tak musíte hádat :-))



TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Mer de Glace, Milan Meier a Viktorie Karoušková, 1967.

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2018
kontakt: Zdeněk Strnad