Stanislawského žlab (V) na Javoráky jsme s Leninem vylezli za 7 hodin dne 12.2.2018. Počásko i podmínky celkem ušly, ale mohlo bejt líp ... ale severní Javorák prostoupen!! Jo, cesta je to z roku 1932, a mnohem těžší nežli hit Tatranské zimy Titanka.

Spíme pod nástupem. Mrazivých, ale krásně jasných -18°C, vstávačka o půl 5!!

Nade mnou 3 super lezecký dýlky (M4 70m, M6 50m, M5 40m). (hodnocení moje a pocitově orientační, spíš vyjadřuje obtížnostní gradaci)

Konec 1. Chamomix dýlky, koutek s firnem a jedním převískem.

Lenin nastupuje do druhé, klíčové dýlky. Nejdřív pomálu jištění (ani skoby) a poté lehce převislý koutek s pár milimetry ledu a dobrým jištěním = paráda!

Pak byla ještě jedna dýlka s hodně nepříjemným výlezem kolem dunivýho sopouchu a poté 200m žlabu - deme na průběžku - Lenin kdesi vepředu.

Průběžný žlab zakončen kolmým koutkem a převislou širočinou. Naštěstí jištění dobrý a cepíny ve stěnce vlevo pěkně držely. Poslední lezecká dýlka: 50m M5

A pak přes plotny s ledovou krustou a kuličkovým sněhem do výlezového žlabu - nahoře převěj vhodná k prokousání. 

Ve dvě nahoře :) čas dobrej, teď ještě v tom mlíku najít cestu dolu ...

Nejdřív se ale posilníme -- safra, kartuše od VARu nás pěkně vypekla, jakmile klesla teplota pod bod mrazu, tak sotva plamínek žhnul, ale cca 20 minut a litr vody na světě!!

Hm ... sestup jsme netrefili ... slízáme kdesi ...?

Další sestupovka.

Hurá! Prvovýstup sestupem. Mlíko prořízne až gps signál v telefonu. Jsme ve Velké studené dolině nad Sivým plesem.

Aj na jedno pivko nám zbylo! (časem jsme od dalších Čehunů na Zbojandě vyměnili český za slovenský a byly další:)) nakonec dobře tak, v noci napadlo 20 cm a tady nám bylo moc příjemně!

Severní stěna Javorovýho štítu.. – zde se psala historie zimních Tater!

Mimochodem tam je Cesta středem od Rájských velmistrů – Stredom steny (VI) - K.Cerman, O.Kopal, R.Kuchař, J.Mašek 28.7.1952 – tož možná příště!