Kronika HO TUrnov - Antonín Zima (2.5.1962)

Psal se rok 1919. Cesta od Černé louže směrem ke Krokodýlu je posypána jehličím – a nad ní tvoří klenbu staleté smrky, takže oblohy není vidět. Je ticho kolem, ani chodce nepotkáš. Ve všem je jakási bázeň.

Není se čemu divit. Všude najdeš tabulky, že cesta je zakázána, a proto jen hajní, dřevaři a pytláci se odváží do těchto lesů. A také my – kluci z Durychova, pro které zákaz neplatí.

Neděli co neděli trávíme volný čas v lesích na jahodách, houbách a sbíráme klestí. A ve volném čase v době příletu kavek, t.č. zvaných Aehrentalových holubů, lezeme po skalách do děr a sháníme mladá kavčata. A to je radostí i žalostí doma. Kavka totiž je také jak straka – co vidí to vezme do zobáčku a již to nikdo nenajde.

Léta uplynula. Přichází k nám Němci a tu si všímáme jedné věci, že lezou také po skalách, ale ptactva, kavek ani holubů, si vůbec nevšímají. Mají lana, smyčky, kladiva a skoby a vystupují na skály, kam my se nemůžeme odvážiti. A sestup dolů ze skály je ještě zajímavější – prostě spustí lano dolů a po něm sjedou. I to bylo záhadou. Však na to přijdeme.

Psal se rok 1923. Doma jsme nalezli provazy as 12 m a spolu s Jarkem B. se pokoušíme o výstup na nynější Přední blatník a také jej zdoláváme. Proč jsme si však vzali lano nevíme, jelikož jsme s 12 m nic nesvedli, a tak jsme lezli i dolů. A na Majáku (Němci tomu říkali Kapitol) se to opakovalo. Tak jsme zdolali i Dračí skály úzkým komínem z jeskyně, dnes se této cesty již nepoužívá. Stále však pro nás toto lezení nepřinášelo toho kouzla, které to mělo pro Němce.

V této době celá skalní oblast vždy zněla křikem kavek, které nás doprovázely i při našich výstupech. Nevědomky jsme rušili klid domovů těchto černých ptáků a můžeme dnes říci, že horolezci se přičinili, že tito ptáci se odstěhovali do jiných krajin.

V roce 1923 – 1924 řádila v lesích hruboskalských mezi smrkovými stromy mniška. Zničila několik ha lesa.

Vnikáme do tajemství horolezeckého sportu zatím jen pozorováním a posloucháním německých lezců z Jablonce nad Nisou, z Liberecka, z Drážďan. Stále mají tito lezci panenskou půdu. Nejsou známa dosud všechna údolíčka. Příhrazy, Drábské světničky, Apolena a tp. Doufejme, že nevezmou nám Čechům všechna prvenství ve výstupech.

A také nevzali...

V Praze zakládá se Klub alpistů československých. A již v následujících letech 1925 – 1926 pražští alpisté, kteří zajížděli do Prachovských skal, navštěvují naše skalní města. A přichází první horolezci – Turnováci – Karel Čabelků, který získal školu německých alpinistů, přelézá s nimi naše štíty a svojí technikou dostává se do popředí KAČ, kde jako vysokoškolák je členem. S pomocí členů tohoto klubu dostává se do Vysokých Tater, kde zlézají v tehdejší době známé tatranské štíty. Známá jsou nám jména Jedličky, zv. Bedlucha, Otto Bauše, Pilnáček, mjr. Aichler, a již dříve známý Janeba, který vydal prvního průvodce po Prachovských skalách (k nám na Hruboskalsko nejezdil). Dále Dr. Meluzín, Dr. Jelínek, Dr. Kučera, Karel Glüchzeitig zvaný Bundal, spisovatelka Vlasta Štáflová a j.

Činnost Turnováka Karla C. však se pohybovala jednak s něm. alpinisty, aneb členy KAČ v Praze. Neměl dostatečného času a snad ani zájmu, aby přivedl více obdivovatelů tohoto krásného sportu. Ale občasná návštěva jeho v Turnově u rodičů měla za následek, že několik mladých hochů našlo cestu z rozvíjejícího se trampingu do skal. Jsou to Jarka Baudyš, zv. Pír, Vašek Náhlovský, L. Soldát, Jiránek, Bouma, Porcal a j. Známý je jejich první český výstup na Kapelníka, z kterého po prvním pokusu vedoucí Jarka B. od prvního kruhu se zřítil. Tento pád měl za následek otřes mozku, ale neodradil, aby v krátké době se pokus neopakoval se zdárným výsledkem.

V této době lezeme již sportovně. Mám nové partnery Mojmíra Stuchlíka, Otíka Grundu, Jarka Havla a j. Pořídil jsem si první lano 20 m se stabilní karabinou na konci. Proč? To nedovedu vysvětlit, jelikož jsem to velmi brzy poznal, že takové lano není k ničemu. Objednáváme nové lano pletené z konopí, 16 mm silné a 40 m dlouhé společné pro nás pro všechny.

V Turnově je založen Old skauting – pro starší junáky. Z jejich oddílu čerpáme další lezce Karla Sochora, Jana Sochora, V. Mazánka, Jindru Martince a další. Pres. vojenská služba přerušuje naši činnost, ale již v roce 1932 máme nové adepty z rad Roverů – přichází nová mladá krev plná bojovné touhy získat úspěch za každou cenu. Materiál není, lezeme mnohdy za velmi ztížených podmínek – štěstí nám však přeje – nic se nestalo.

Stále se učíme, jsme ve styku s KAČ i s Němci a získáváme nové zkušenosti v lezecké technice, zajišťování pomocí smyček, slaňování atd. Lezecká odvaha se líbí některým členům pražského klubu a hoši dostávají první horolezecké lano „lützner“.

V roce 1934 stáváme se členy KAČ a zakládáme oddíl v Turnově. Prvními členy se stávají – Vojta Nejedlo, Ladík Vodháněl, já a později Slávek Vorlů, Franta Svoboda a pro náš oddíl nezapomenutelný Joska Smitko. Ze starší generace A. Vinš, a j. Škoda bylo nadějného rovera Franty Stříbrného, jednoho z nejodvážnějších mladých hochů, který tragicky zahynul na motocyklu (chtěl se státi závodníkem). A toto období můžeme nazvati skutečně dobou objevitelskou – dobou mladých pionýru, kteří nejen že opakují všechny staré výstupy po Němcích, ale tvoří již nové, samostatné, které musí obdivovati i zkušení ostřílení pražští alpisté a Němci. Přichází i doba těžké práce, doba zajišťování, přeměn kruhů a to zejména J. Smitkem.

Přichází krásná doba průzkumu lezeckých cest starších i nových, touha všech lezců po prvovýstupech. Primát vede Josef Smitko, zvaný Joska, Ládík Vodháněl, jinak Fifan. Ládík Procházka – také známý jen pod jménem Chroust. Do tohoto trojlístku patřil i Vojta Nejedlý – jeden z nejschopnějších lezců pískařů. Dále Slávek Vorlů, Eda Janků, Josef Holas, bratři Karel a Václav Chlumové, Václav Kříž a další. Tito všichni lezci lezli v létech 1934 až 1945 ve všech oblastech skal Českého ráje. Provedli mnoho výstupu, přivedli nové mladší lezce jako Karel Cerman, Janků Jaroslav, Karoušek Ríša, Jirka Plátek, Kuchař Radan, Kopal Olda, Zdenek Melichar, Koucký Jiří. Svatoš Bohumil, Bohouš Nejedlý vesměs z blízké osady Mašov u Turnova a ze samotného Turnova. Takto byl dán základ k založení velkého samostatného horolezeckého oddílu v Turnově.

V létech protektorátních KAČ měl zastavenou činnost. Pršeli jsme proto do turistického oddílu v Turnově. Jako samostatný horolezecký oddíl, z tohoto poznovu do KAČ. Později, tj. v r. 1948, stáváme se horolezeckým oddílem T.J. Jiskry a po reorganizaci celé tělovýchovy stáváme se oddílem stávající Jednoty Slavoj v Turnově, kde jsme až do dnešní doby. V době let 1947 – 1948 vlastním nákladem postavili jsme chatu na Podhájí. Tato chata byla stavěna s velkým nadšením všech členů oddílu a v době rozkvětu horolezectví, zejména v libereckém kraji, těšila se velkému zájmu horolezců, zejména však těch, kteří na této chatě nepracovali a proto v r. 1958 byla chata uzavřena pro příslušníky cizích oddílů.

Veškeré výdaje na chatu, opravy apod. kryli jsme z vlastních příspěvků a z příjmů za pobyt na chatě. Kčs 2,- za lůžko. Každý člen platil kromě příspěvků ještě Kčs 50,- oddílu. Po roce 53 bylo od tohoto příspěvku upuštěno.

Dnes chata vyžaduje nové střechy, nátěru a nových dveří, včetně matrací do lůžkové části, aby sloužila svému účelu tak, jako za dřívější doby. Horolezectví se stále více rozmáchá a náš kraj je přímo stvořen k tomu, aby ve skalním městě byl založen v blízkosti chaty stálý horolezecký tábor pro pořádání kurzů pro nové mladší i starší příznivce tohoto krásného a jedinečného sportu.

Pozn.: doslovný přepis textu z Kroniky HO Turnov bez jazykových úprav!