Psal se sice teprve druhý únor, ale borový háj už zaváněl fest. Rampouch odtával kol a kol, a hrdliččin hlas v křovích stinných umdléval teplem. Kromě data všechno štimuje - hurá do průvodu.

Oficiální pozvánka

Pozvánku do průvodu na Mur del Pisciadu poslal Richardovi známý funkcionář  Bergštaj Genkom. Napakovali jsme předpisovou výbavu a krátce po svítání jsme na startu. Navzdory propozicím to vypadá, že po celé trase nevisí skoro žádné transparenty, což samozřejmě budí rozpaky a s mávátkama se cítíme trochu trapně.

Přesto vyrážíme, zpočátku ale necháváme mávátka u pasu. Atmosféra bez výzdoby je poněkud ponurá. Střídáme se v povinných projevech. Místy je dost náročné udržet myšlenku, až někde od poloviny trasy se můžeme trochu opřít o hesla na chatrných plakátech. Už se taky osmělujeme a mávátka se začínají třepetat nad hlavou. Nikdo naštěstí u místního publika vyloženě "neprolít", i když v jednom z klíčových projevů, jejž jsem horkotěžko lepil dohromady široce rozkročen mezi dvěma nesouvisejícími tématy, viselo ve vzduchu jisté napětí. V závěru je už výzdoba lepší, začínáme se cítit jako doma a Richard za svoji precizní práci s mávátky sklidil všeobecné uznání.

Zaslouženou odměnou za dokončení je nám vyhlídka na světlé zítřky, a zpátky jdeme radši jinudy. Díky Místnímu náhrobnímu výboru za organizaci, a příště jistě ještě lépe a radostněji.

Rozpačitý úvod s mávátky u pasu

Konečně výzdoba!

Richard se mávátkama umí ohánět

Poslední rovinka, zatáčka a už tam budem

Vyhlížíme světlé zítřky

Ať žije Druhý únor První máj!

  Magnusek