Pocity byly opravdu velmi smíšené. Na zadku mne tížila „pakiakuvrtačka“, za zadkem půl zvědavé vesnice Aranďanů, štáb kameramanů, zvukařů, dronařů a kdovíjaké další havěti. Pamatuji se, že velmi těsně před nástupem se ke mně přitočil Vorel: „Nechceš se na to, vole, ještě vysrat? Hodíme to nějak přes támhleto roští z boku a bude klid.“ Bohužel Póvl je Póvl a refrén našeho songu: „Nebuď ZMRD, onsajt nebo SMRT" mi nenabízel příliš prostoru k nějakému obhajitelnému úhybnému manévru:) Takže pomodlit se a vyrazit pěkně odspoda na ostrým konci, vzhůru lesknoucíma se plotnama.

(Poznámka autora: Zde si dovolím jednu malou, ale velmi velmi důležitou technickou odbočku k mé aktuální lezecké de-formě, přibližující stav mé mysli a mé „lezecké odrzlosti“, pustit se v tomto stavu do neznámého terénu: 2019/2020 – borelióza, září 2020 – zlomená tři žebra, duben 2021 – komplikovaná zlomenina levého zápěstí, listopad 2021 – ukopnutý zlomený malíček, leden 2022 – šroubovaná fraktůra zevního i vnitřního kotníku. Tak asi tolik jsem měl „nalezeno“ za poslední dva roky.)

Tak tedy vyrážím… První metry, kamery a zvuk běží. Třepu se tak nějak víc vnitřně, ale i to stačí. Stojíce na ničem, držíce se ničeho, po pár metrech řvu dolů: „Vorle! Vole nahoď generátor! A rychle!!!“  Vrtááááám! Ufff, naštěstí to vrtá. První nýt. Paráda, asi se už nezabiju. Ani omylem nechceš spadnout v pětkový plotně s čínskou „dvoulinkou“ na sedáku navíc v přímém přenosu. Klidním tep a mysl, asi to nějak půjde. Pokračuji směle dál. S každým ulezeným metrem těžší o vymotanou „dvoulinku“ k mé „akuvrtačce“, a tak dále ještě čtyřikrát než osadím řetěz. Huráááá! Žiju! První cesta v Arando je na světě!

Cvak...malý posun časem o dva dny a 22 navrtaných nýtů později… a můžeme s Vorlem prohlásit: "Mission acomplished!" Čtyři krásné odjištěné cesty, drobné terénní úpravy pod nástupem a následující den malá horoškolička pro místní děti. Poprvé v životě vidí sedáky a lezečky, které jsme dovezli z Čech. Učíme je navazovat se a jistit. V údolí jim tak přibyla nová atrakce a aspoň už třeba nebudou jenom lozit po travinách, naboso a sólo. Hrdě tedy můžeme prohlásit a oznámit vznik toho času dle dostupných informací teprve druhé sportovní odjištěné lezecké oblasti v celém Pákistánu – sektor se jmenuje Czech Rock!

Aktuálně jsem se od Najafa, místního „šerifa“, dozvěděl, že se existence oblasti už za několik málo týdnů po našem odjezdu rozkřikla po okolních údolích a těší se nadprůměrnému zájmu. Oblast a námi dovezený lezecký materiál bude využíván zejména jeho cestovní agenturou „Arando Adventure Pakistan“ k výcviku jeho klientů před výstupem na okolní kopce, bezpochyby ale bude navštěvována i jinými agenturami z údolí. Všechny tyto aktivity by se měly stát hlavním a doufejme udržitelným zdrojem financování české nemocnice ve vesnici Arando, kterou tu před patnácti lety založila a do dnešního dne stále podporuje a financuje Dina Štěrbová a další drobní přispěvatelé.

3.1. 2023, Martin Dědek

____________________________________

Tento text volně navazuje na velký rozhovor s Dinou Štěrbovou na eMontaně. Do Pákistánu se letos vypravila už po jedenadvacáté a ve vesnici Arando už 15 let pomáhá místním lidem. Společně s Víťou Dokoupilem tu postavila nemocnici Czech Hospital, vodovod, opravila školu a mnoho dalšího... :)